Dětský domov, Nová Ves u Chotěboře Dětský domov, Nová Ves u Chotěboře Dětský domov, Nová Ves u Chotěboře Dětský domov, Nová Ves u Chotěboře Dětský domov, Nová Ves u Chotěboře Dětský domov, Nová Ves u Chotěboře Dětský domov, Nová Ves u Chotěboře

Historie Dětského domova Nová Ves u Chotěboře

Psal se březen 1952. Jedním ze zámků, které byly v našem okrese po únoru 1948 znárodněny, bylo i zachovalé sídlo v Nové Vsi u Chotěboře. Sedmihektarový park, rozlehlá zahrada, pěkně členěné místnosti a hlavně zdravý vzduch. To všechno si zřejmě uvědomil bývalý přítel prezidenta Beneše, emigrant Rudolf Čapek. Za války v Anglii podobné zařízení vedl pro děti, které ztratily rodiče. S vydatnou pomocí místních občanů - mnozí později v domově nalezli celoživotní zaměstnání - se podařilo do podzimních měsíců zavést v celém zámku ústřední topení, vybavit místnosti, pořídit auto pro případný dovoz pitné vody, což bylo tehdy jediným problémem a první děti se stěhovaly.

Dodnes si všichni váží prvních učitelek, vychovatelek i dalších pracovníků. Zkušenosti z podobných zařízení byly tehdy u nás pramalé a mělo-li být u zanedbaných dětí dosaženo výchovných výsledků, nebyla práce snadná. Také finančních prostředků se nedostávalo v potřebné míře a tak se nelze divit, že děti chodily stejně oblékané a vážily si každé maličkosti. Domov měl svou švadlenu i pradlenu a asi nikdo by již nedokázal úterý co úterý vynést ze sklepa, kde byla prádelna umístěna, na dvacet košů až na půdu. Postupně jak se pracovnice s dětmi seznamovaly, přirůstaly jim k srdcím a nebylo zvláštnosti vidět je u stroje nad přešíváním šatiček, aby děvčátka byla jako ostatní děti z vesnice. Také učitelky sedaly nad jehlicemi s vlnou, kterou si z domova přinesly na čepičky a svetry. Snad i ty bambule na nich se třepetaly pak radostí. Jak přibývaly měsíce a roky, měnily se děti a odcházeli i přicházeli pracovníci.

Technické zázemí se téměř nezměnilo. Byli to lidé bydlící v obci a jejich zařízení odpovídala i profesím. Postupně k práci v zahradě přibyla fréza, novou studnou byl odstraněn nedostatek vody. Za vydatné pomoci občanů Nové Vsi byl vyčištěn park a vznikla krásná hřiště s domečky pro hru dětí. K zahradníkovi a topiči přibyl údržbář, domov získal i stálé místo zdravotní sestry. V těch letech zde žilo 65 dětí předškolního věku umístěných ve 4 výchovných skupinách. Ve dvou z nich byly děti vyžadující zvýšenou výchovnou péči. Jen díky dětské léčebně v Havlíčkově Brodě se někdy tyto děti podařilo zvládnout. Protože ale prostředí v Nové Vsi jejich potřebám odpovídalo, vznikla po roce 1958 snaha přebudovat domov na léčebnu, která by byla jakýmsi detašovaným pracovištěm Brodu. Přes pochybnosti tehdejšího personálu i obce se začalo vnitřní prostředí a zařízení domova pomalu měnit. Jaké to byly změny?

V malých místnostech herny pro denní pobyt a v těch nejprostornějších ložnice s dvaceti až pětadvaceti postýlkami. Když se probudil jeden, vzbudil druhé, když se rozstonal jeden, stonali hned tři či téměř všichni a z učitele, vychovatele nebo zdravotnice se rázem staly zdravotní sestry. Také různorodost duševních onemocnění v poměrně početných skupinách ztěžovala úspěšnost léčby i výchovu. K obratu došlo počátkem roku 1962. Od záměru vybudovat léčebnu bylo ustoupeno a domov se stal znovu sice přeplněným, ale předškolním zařízením. S úlevou tuto změnu přivítali pracovníci a jejich radost se promítla i ve snaze zlepšit co jen a jak bylo možné. Pochopením státních orgánů, stavebních podniků i výrobních závodů okresu došlo též k velkým vnitřním změnám. Je možná dobře si představit místnosti vybílené, do 1,5 m zelené emaily. Na krásných chodbách skříně plné botiček, herny bez záclonky, pokrývečky, květiny - zkrátka bez toho, co domov činí domovem. A jako mávnutím kouzelného proutku je všechno jiné. Děti prožily 14 dní na Ředkovci, který zdarma propůjčily Pozemní stavby. Domovem vládli malíři, natěrači, švadleny. Světla uklízejícím svítila dlouho do noci. Když se malí obyvatelé vrátili, vítali je růžové, žluté a hráškově zelené zdi, všude záclony, závěsy i koberce, ve velkých místnostech prostorné herny, v malých útulné ložnice. Všichni čekali, jak se děti zachovají. Nic nestrhaly, pod vedením svých učitelek a vychovatelek si začaly svého "domova" vážit. Tehdy nastaly dny velkých změn. Dokonce se uvažovalo i o vystavení vilek na zahradách a vybudování menší dětské vesničky. To ale zatím byly jen plány.

Skutečností se stala snad vůbec v okrese první sponzorská činnost Pletařských závodů. To byl pro domov velký přínos. Byl zakoupen malý autobus a děti jezdily na návštěvu do rodin, v dílnách pro ně učnice našily různé halenky a svetříky, učni jezdili pomáhat při práci v zahradě a pomáhali tak vydatně, že zeleninu měla nejen kuchyň domova, ale i školní jídelna v Chotěboři. Každé prázdniny potom první turnus pobytu v táboře na Vranovské přehradě patřil dětem domova. Všechny tyto změny pomáhaly výchovným a vzdělávacím plánům. Přesto však stále cosi chybělo. Například bylo potřeba umístit pět sourozenců. Ale ouha - nejsou stejně staří a tak jeden jde do Holic, dva do Nové Vsi a jeden do Nechanic. A tak došlo k další změně. Děti ze tříd zvýšené výchovné péče byly postupně umístěny v léčebných zařízeních a domov se stal v kraji prvním domovem sourozeneckých skupin. Do pokojů přibyly psací stolky, válendy, poličky, zkrátka byly tu "obýváky". Pro výchovný personál těžký úkol. Měnily se nejen děti, ale i kvalifikace vychovatelek, bylo třeba navázat kontakty se základními školami v Nové Vsi a v Chotěboři, se středními školami, učilišti, postarat se o ty, kteří potřebují zůstat v domově do 18 let. Nejen tuto změnu však roky 1965 - 1972 přinesly. V té době se zjistilo, že mnohé z umístěných dětí by vlastně mohly být dětmi "právně volnými" a nalézt svá místa byť v náhradní, ale své rodině. I touto otázkou bylo nutné se zabývat. V mnohých případech se podařilo děti do náhradních rodin umístit.

V té době se snižuje kapacita zařízení. V zámku žilo 35 dětí (sourozenců) ve čtyřech skupinách. Denně odcházely do školy v Nové Vsi, některé odjely autobusem do Chotěboře. Vychovatelky se staly rodiči a musely zajišťovat styk se školami, protože nikdo dítě neznal lépe než "teta", se kterou dítě denně žilo můžeme-li říci běžným životem. Děti začínaly mít své kamarády ve vsi, děti z vesnice chodily do domova. Prožívaly společně únorové maškary, Velikonoce, pálení čarodějnic i další významné dny v roce. Toto spojení mělo své klady. Probudilo zájem místních občanů o domov. Lidé si byli bližší a snad jen tak se mohlo podařit svépomocí opravit omítku celé budovy. Zkrátka změna střídala změnu a hlavním bylo, že to byly většinou změny k lepšímu. Po roce 1972 došlo k velkému rozvoji sponzoringu. Díky závodům ze širokého okolí dochází k novému vybavení, děti získávají možnost různých prázdninových pobytů, mají své stálé rodiny, kam jezdí na návštěvy a odkud jezdí za nimi.Děti cítí, že mají někoho mimo zaměstnance domova, kdo má zájem na jejich úspěchu, umí poradit, komu se mohou svěřit se svou radostí, někdy i potřebou rady a pomoci při rozhodování o volbě příštího studia či učebního oboru. A tak jak dospívají, dochází i k tomu, že v domově slaví první svatbu a čím dál víc se vracejí k návštěvám ti, kteří zde kdysi žili a vzpomínají.

V letech 1972 - 1989 dětský domov strukturu nemění, sponzoři pomáhají, je to období klidu a míru. Rok 1990 je rokem, který dělí éru domova. Domov začíná ztrácet všechny výhody, které měl. V roce 1996 se zjistí, že již nemá žádné sponzory, úroveň vedení domova upadá. Vše vyvrcholilo v květnu tohoto roku, kdy je domov pověřen Ministerstvem školství pořádáním Celostátního srazu dětských domovů z celé republiky. Musel zasahovat Školský úřad v Havlíčkově Brodě. Po dohodě je v červnu tohoto roku odvolána z funkce ředitelka DD a pověřena dlouholetá vychovatelka DD pořádáním srazu a vedením celého domova. Celostátní sraz DD se konal na Seči. Celá akce dopadla velmi dobře. Nepodařilo by se však tuto akci v tak krátké době připravit nebýt obětavých zaměstnanců a zástupců Školského úřadu v Havlíčkově Brodě - ředitele a zástupce ředitele. Podařilo se získat mnoho sponzorů. V září se poprvé otevírá domov pro veřejnost a pro sponzory srazu. Je to velice nutné, protože je smutné, když zjistíte, že spousta lidí v okolí o domově ani neví. Začíná spolupráce s tiskem "Cesta Vysočiny" a "Noviny Vysočiny". Za jejich velké pomoci se v prosinci situace částečně mění. Po několikaleté odmlce se uskutečňuje vánoční besídka. Program na ni si připravily děti s vychovatelkami. Díky této akci děti dostaly spousty vánočních dárků, které by jinak domov nemohl zakoupit. Byl to již druhý velký krok k tomu, aby se o domově začalo mluvit a našli se sponzoři pravidelní. Výtěžek z celé akce se dá zhodnotit na 50.000,-Kč ve věcných darech. V prosinci roku 1996 je pro domov ještě jedna důležitá chvíle a to konkurs na ředitele. Do konkurzu se musí vypracovat projekt a koncepce celého domova. Koncepce pověřené ředitelky vyhrává a ona je koncem prosince jmenována do funkce.

Rok 1997 v podstatě otvírá další etapu dětského domova, vlastně období, které končí nástupem roku 2000.

V roce 1997 se začíná uskutečňovat projekt dokončení rodinných buněk, provádí se částečná výměna oken. Domov se stává zařízením internátního typu s rodinnými prvky. Cílem je přiblížit způsob života dětí v domově co nejvíce životu v rodině a tím je dostatečně připravit na samostatný život.

V září tohoto roku slavil dětský domov kulaté výročí - 45 let od založení domova. Sešlo se mnoho těch, kteří zavzpomínali. Záměrně nejsou uváděna žádná jména, protože nikoho nelze zapomenout a mohlo by se nechtěně tak stát. Každý v domově nechal kus svého života. Pro mnohé to byl těžký začátek, ale jaká radost, když z většiny těch, kteří v nové Vsi začínali jsou výborní učitelé, ředitelé i inspektoři. A těm, kteří prali, šili, uklízeli, topili či pracovali v zahradě, patří dík za dny těžké práce, která ne vždy mohla být odpovědně finančně ohodnocena a přesto ji všichni dělali rádi, pečlivě a s každodenní láskou k dětem. Bylo to velmi pěkné setkání s velkou účastí. Opět se prohloubilo vědomí, že dětský domov v Nové Vsi existuje, což bylo přínosem především v oblasti sponzorství a vzájemné spolupráce.

Situace a postavení domova se v tomto období začíná v mnoha ohledech měnit a zlepšovat. Za výborně zvládnutý turistický sraz DD na Seči nám Školský úřad zakoupil devítimístné auto - Peugeot. Velké auto se pro domov stalo neodmyslitelným.

Zásadním vlivem vedoucím k těmto změnám bylo to, že domov získal, jak bylo již uvedeno, nové vedení. Do funkce byla jmenována nová ředitelka, která ví přesně jak by měl dětský domov vypadat a správně fungovat.

Nová etapa v životě dětského domova nastává právě v roce 1997, kdy dochází k výměně ředitelky Věry Čermákové za vítězku konkurzu Etelu Coufalovou, kvalifikovanou vychovatelku, zkušenou a uznávanou pracovnici.

Zastaralý systém řízení DD, nedostatečně vedená agenda dětí, rozhárané vztahy mezi zaměstnanci, rozbitý sponzorink, špatný stav budovy apod., byly vstupním a výchozím bodem pro práci nové ředitelky. Pozice nelehká. Nutno říci, že nástupem nové ředitelky zavládl celým domovem nový duch. Byl zaveden nový systém řízení diametrálně odlišný od dřívějšího vedení. Rozsáhlá je změna v předávání pravomocí pracovníkům, přidělení funkcí a odpovědnosti. Toto mělo blahodárný a pozitivní vliv na chování pracovníků DD. Začalo mizet skupinkaření a schválnosti, které byly za minulé ředitelky samozřejmostí. Tyto strukturální změny byly rozhodující pro počátek dobré práce a dobrých výsledků celého domova.

S celkovou změnou bylo potřeba nově vybudovat kartotéku o svěřencích. I tento nelehký úkol se podařilo novému vedení domova úspěšně vyřešit. Nová kartotéka a evidence dětí je přesná, přehledná a vkusně doplněná fotodokumentací. Nutné je připomenout, že tento úkol byl složitý, náročný, ale do roku 2000 je splněn.

Faktem je, že roky 1997 - 2000 jsou ve vývoji dětského domova činorodé s nevyčíslitelnými výsledky v myšlení pracovníků i v materiální oblasti.

Jen namátkově je potřeba uvést některé z mnoha změn v materiální oblasti.

V hodnocení nelze opomenout také promyšlené a důstojně prováděné akce pro veřejnost, rodiče a sponzory. Ty přinášejí nejen jméno pro DD, ale také finanční a materiální dary pro děti.

S tím souvisí i nově vytvořený systém sponzorinku, který přinesl pro domov nemalé hodnoty.

Zde musíme také kladně zhodnotit systematickou práci s tiskem a vzorně vedenou kroniku s neméně vzornou fotokronikou dětského domova.

Výrazným rysem tohoto období je změna v péči o svěřence. Ti se zde cítí opravdu jako doma a to je pro spokojenost jejich i pracovníků to nejdůležitější. Všem dětem bylo řádně zajištěno občanství, všem dětem byly zajištěny pasy, takže pobyty v cizině, které děti se svými tetami a strýci absolvují jsou bez problémů a jsou velkým přínosem pro rozvoj dětského myšlení. Možno by bylo jmenovat pobyty: Švýcarsko - turistika, Chorvatsko - pobyt u moře, Slovensko, Tatry - turistika, lyžování...

Opomenout nelze ani práci o rozlehlý park, který rozhodně patří nejen k odpočinku a zábavě dětí, ale také je chloubou dětského domova.

Kladem nového vedení v hodnoceném období je, že se systematicky připravují na nové, náročné období od roku 2000, kdy přechází řízení a vedení dětského domova pod samostatný právní subjekt. Vedení DD se na toto období téměř dva roky postupně připravuje, byly nakoupeny počítače, potřebné programy, soustavně se připravují, školí, získávají zkušenosti. Navštěvují školení v Praze.

Vedení dětského domova - ředitelka DD Etela Coufalová, se přihlásila k vysokoškolskému studiu, stejně jako její sociální pracovnice Hana Krulíková.

Kladem hodnoceného období nové ředitelky je také to, že spolupracuje s dětskými domovy v republice, s diagnostickými ústavy a ostatními institucemi a pro mnohé z dětských domovů je již vzorem, kam jezdí někteří pro rady a pomoc. Velmi kladně hodnotit musíme také péči a starostlivost Školského úřadu v Havlíčkově Brodě, bez kterého by bylo obtížné celé to složité a finančně náročné období tak velkého zařízení zvládnout.

Napsali o nás
Rychlý kontakt
Dětský domov
Nová Ves u Chotěboře 1
582 73 Nová Ves u Chotěboře
telefon: 569 621 522
fax: 569 626 422